Korek ve stavebnictví
Jak se získává a jak se zpracovává KOREK
Korek je tradiční přírodní surovina. Jeho využití v moderním průmyslu velice široké a stavebnictví není výjimkou. Korek se používá na podlahy, jako tepelná izolace či jako výplň do dilatačních mezer. Má zajímavé tepelně- technické i mechanické vlastnosti. Kde se ale korek bere, jak roste a jak se zpracovává?
Pár slov o korkovém dubu
Quercus suber neboli korkový dub roste ve středomoří. Pro svůj růst potřebuje tyto specifické klimatické podmínky. Roste ve vápenité půdě, která je na povrchu zasypaná navátým pískem. Proto nejvíce se vyskytuje v Portugalsku, Maroku, Alžírsku, Tunisku, Španělsku, jižní Itálii a na Sicílii. Korkový dub tu pěstují již stovky let.
Korkový dub je chráněný strom, pokud vám vyroste na pozemku, nesmíte ho pokácet a musíte se o něj patřičně starat. Zprvu se využíval na výrobu korkových zátek do lahví od vína a později s výzkumem a přibývající technologií se korek dostal až na Mars.
Jak roste korek?
Stromy se dožívají běžně 200 let a výjimečně až 500 let. „Vím o jednom stromu, který je starý 450 let a když se z něho sklízí kůra, je to velká událost, z jeho kůry se vyrábí zátky do těch nejdražších vín,“ říká Josef Voborník, specialista na korkové podlahy. Od zasazení po první sklizeň, kdy se sklízí první kůra, takzvaně panenská, uplyne 25 let. Další sklizeň kůry probíhá v devítiletém cyklu. Při loupání kůry nedochází k poškození stromu, naopak strom loupání kůry potřebuje.
Existují dva druhy korkového dubu. Jeden má korkovou kůru stále stejné kvality (té panenské), a druhý druh dubu, který nás bude zajímat, má s každou sklizní kůru kvalitnější.
Korkový dub při svém růstu pohlcuje oxidy uhlíku ze vzduchu mnohonásobně více než ostatní stromy. Dokáže to právě díky loupání korkové kůry. Pokaždé, když se sloupne korková kůra, chce se strom co nejrychleji zacelit a tím nastartuje mechanismus, který začne pracovat na plné obrátky, a pohlcuje ve velkém množství oxidy uhlíku.
Jen pro představu – tolik, kolik vyprodukuje 9,5 milionu aut kysličníku uhelnatého, to spotřebují korkové duby. Na korkových hájích je přímo závislých přes 200 druhů živočichů. Korkové duby mají speciální kořenový systém, který zabraňuje tvorbě a rozšiřování pouště.
Korkové duby se pravidelně vysazují a tím se neustále rozšiřuje korkový háj. Stromy nerostou hodně blízko u sebe, jako jsme tomu zvyklí u nás v našich lesích. Korkové duby se vysazují v dostatečných vzájemných odstupech, aby měly neustále dostatečný prostor a přísun slunečních paprsků.
Sklizeň a využití korku
Když po zasazení uplyne prvních 25 let a sklízí se první panenská kůra, je sotva 3 cm silná. Ta ještě není vhodná pro výrobu zátek, ale po usušení se rozemele a použije jako základní drť a příměs pro další výrobky jako jsou podlahy, prostírání, těsnění apod.
Druhá sklizeň korkové kůry se provádí za dalších 9 let a už je o něco lepší jak panenská, ale přesto se stále nehodí pro výrobu kvalitního materiálu a doplňků.
Třetí sklizeň již bývá zpravidla natolik kvalitní, aby se dala použít pro výrobu kvalitních zátek pro dobrá vína. Ale to není všechno, kde se můžeme s korkem setkat. Korek najdeme například ve vrtulích větrných elektráren, NASA ho používala jako tepelnou izolaci u raketoplánů na špici. Při průchodu atmosférou totiž odolal velmi vysokým teplotám, byl i vzadu u raketových trysek, kde je při startu vysoký žár. Tohle všechno korek zvládne. Testují ho i na Marsu. Korek můžeme ale najít i v mostních dilatacích, v surfových prknech, na fasádách domů jako izolant apod.
„Samotná sklizeň korkové kůry se nezdá být náročná na první pohled, ale mel jsem tu možnost být dvakrát u sklizně korkové kůry osobně a také jsem si to vyzkoušel. Mohu říci, že asi jako všechno to chce praxi a hlavně být zvyklý na pořádné vedro,“ komentuje zážitky ze sklizně Josef Voborník.
Korková kůra se sklízí za určitých podmínek na našince dost horkých. Sklizeň probíhá při 40 °C ve stínu, přičemž v korkovém háji žádný stín vlastně není, člověk se musí ohánět sekerou, se kterou je nutné přesně sekat a jen do takové hloubky, abyste neponičili stromu mízu.
Sloupaná kůra se ihned nakládá na valník, který táhne traktor a odváží se k silnici, kde se přeloží na nákladní automobil. Ten kůru dál odveze k sušení pod širým nebem. Takové místo, kde se půl roku suší korková kůra venku je velké jako několik fotbalových hřišť. Přibližně po šesti měsících sušení se kůra převeze do továrny pro další zpracování.