Provětrávané fasády z pohledu tepelné izolace
V posledních letech se i u nás setkáváme s celou řadou objektů opatřených větranou fasádou. Pokud se rozhodneme pro tento typ konstukce, je dobré mít na paměti všechny klady a zápory, které větraná fasáda přináší.
Úvod do systémů
Tyto systémy mají buď samostatnou předvěšenou část na nosném roštu fasády, který je mechanicky přikotven pomocí kotev k hlavní nosné konstrukci, nebo samonosnou předvěšenou část, nejčastěji z pohledových cihel či panelových bloků.
Na nosné konstrukci je aplikována tepelná izolace z důvodu požadavků na dodatečné zateplení v souladu se současnou normou ČSN 73 0540, ke které se vztahují i předpisy zakotvené v zákoně 177/2006 Sb. ze dne 29. března 2006.
Dle normy je pro vnější lehkou stěnu doporučená hodnota součinitele prostupu tepla UN ≤ 0,20 W.m-2.K-1 a pro vnější těžkou stěnu UN ≤ 0,25 W.m-2.K-1, podle které snadno vypočteme ideální tloušťku tepelné izolace.
Konstrukce se vždy posuzuje pro všechny vrstvy jako celek (u větraných konstrukcí až k větrané mezeře a s uvažovaným vlivem tepelných mostů kvůli kotvení), i když v případě, že navrhneme dostatečnou tloušťku tepelné izolace, bude konstrukce dle tepelně-technických požadavků většinou vyhovovat.
Klady
Klesající difúzní odpor směrem do exteriéru
Trvalá ochrana interiéru před přehříváním
Možnost libovolné tloušťky tepelné izolace
Zajištění stálého vysušování tepelné izolace
Možnost suché celoroční montáže
Zápory
Nutnost zajistit trvalé a funkční větrání fasády
Možnost částečného navlhnutí izolace
Vyšší náklady na realizaci než u kontaktních fasád
Jak ovlivňují provětrávané fasády tepelnou izolaci?
Je nutné si uvědomit i to, jak větraná fasáda funguje a klást si otázky, jak se tepelná izolace v konstrukci chová, co na ni působí, jak se mění její parametry vlivem působení všech ovlivňujících faktorů a podobně. Na tyto otázky se obecně odpovědět nedá, vždy je nutno každý případ individuálně posoudit. Systém provětrávaných fasád je sytém založen právě na provětrávání vzduchové mezery mezi tepelnou izolací a vlastní fasádou.
Aby systém správně fungoval, musí vzduch v mezeře proudit. Ten se ohřívá od vnější fasády (v zimě i vlivem tepelných ztrát z interiéru), stoupá vzhůru a tím dochází k proudění průměrnou rychlostí 0,5-1,0 m.s-1. Díky takové rychlosti pak zpravidla dochází k laminárnímu proudění, přičemž k turbulencím dochází jen výjimečně v několika místech vlivem dalších faktorů (výška a tvar budovy, druh a typ roštu, řešení přiváděcích a odváděcích otvorů atd.).
Vliv proudění na tepelnou izolaci
Teplý vzduch má jednu dobrou vlastnost, absorbuje do sebe výrazně vyšší množství vlhkosti než vzduch studený. Obrácený efekt jistě známe. Například když teplota vzduchu v místnosti klesne pod určitou kritickou mez (rosný bod), relativní vlhkost vzduchu se začne blížit 100%. Díky tomu se povrchová kondenzace (kapky) objeví na vnitřním povrchu těch konstrukcí, jejichž vnitřní povrchová teplota bude nižší než teplota rosného bodu vnitřního vzduchu.
Nás ale naopak zajímá stav, kdy je teplý vzduch schopen naopak tuto vlhkost do sebe absorbovat. Zajímá nás to hlavně v případě, kdy není tepelná izolace suchá (v létě se brzy ráno vysráží na povrchu kapky rosy nebo dojde k zafoukání vody větrem do meziprostoru atd.) a díky následné vlhkosti jsou po tuto dobu její tepelně-izolační vlastnosti horší, než se uvažovalo (součinitel tepelné vodivosti λ má pak výrazně vyšší hodnoty, z deklarované hodnoty součinitele tepelné vodivosti λD=0,035 W.m-2.K-1 tak může být hodnota až o 40 % horší).
Nicméně díky provětrávání se tepelná izolace poměrně rychle vysuší a je opět dokonale tepelně izolačním materiálem. Navíc proudící vzduch odebírá vlhkost i z minerální tepelné izolace, která se do ní difunduje z interiéru přes vlastní nosnou konstrukci (nejvíce v zimním období, ale teoreticky se to děje prakticky kdykoliv, když je teplota exteriéru nižší než interiéru), čímž přispívá ke zdravému vlhkostnímu režimu celé konstrukce. Nicméně abychom si byli jisti, že je konstrukce správně navržena, je třeba ji vždy ověřit i výpočtem.
